Věřím...

Pár dní zpátky jsem měl možnost mluvit s Rudolfem, frontmenem mé oblíbené kapely...pár slov o tom, že je mám vážně rád, o hudbě co má v sobě nějaký příběh, o hudbě co sebou něco nese... Tohle je sice od úplně jiného interpreta, přesto mi ten text právě v těchto dnech promlouvá z duše...

Věřím, až jarní déšť poslední spláchne z hořkejch let

a na dlaních z vyprahlejch dnů zůstane vyschlej amulet,

že nakonec jak ptačí křídla zašumí něhou v srdci mým

tvůj měkkej hlas, co řekne mi, že zůstane už jenom s ním.

Věřím, že láska chutná tím víc, čím je jí míň,

tak už to je a písní svou na tomhle nic už nezměním,

jen mít na chvíli sílu zastavit okamžik a čas,

abych svůj den tak jako dřív nakonec zase nepropás'.

Věřím, že lidi zlí často nemůžou v noci spát,

i když už vím, že svědomí se nechá schovat pod kabát,

věřím a věřit musím, že křivda křivdou zůstane,

i když jsi chlap a hořkost z ní podzimní vítr odvane.

Věřím v deštivej den, kdy už ti zbejvá jenom pít

a poslední cigáro máš a zvonek nechce zazvonit,

věřím, že nakonec za dveřma musí někdo stát,

protože čas je hroznej pán a nemusí se na nic ptát.

Věřím, že přijde den, kdy zůstane čas chvíli stát

a do polí tak jako dřív lidi se půjdou milovat,

pak snad přestane krákat ten starej havran ze zlejch hor

a nikdy víc neuslyším to jeho věčný "never more".

Věřím, až přejde čas opilejch nocí, smutnejch rán,

přiletí pták a všechno zlý odnese oknem dokořán,

za ním chraptivým hlasem bude se ztrácet temnej chór,

až nakonec neuslyším to jeho strašný "never more".

(Wabi Ryvola - Věřím)